A troubled trip to Madeira (PT) - Day 6-10

Welcome to the last, long-delayed episode of my travels around the island of Madeira at the end of 2024. We will start this episode with day number 6. And, as usual, this day was not without unexpected complications. Although it looked promising at first. After a few hundred meters, we discovered that the trail we wanted to take was closed.

Vítejte u posledního hodně opožděného dílu z mých cest po ostrově Madeira, z konce roku 2024. Tuto epizodu zahájíme dnem číslo 6. A jak už bylo zvykem, ani tento den se nevyhnul nečekaným komplikacím. I když to zprvu vypadalo nadějně. Po pár set metrech jsme zjistili, že stezka po které chceme jít je uzavřena.

Soon we found a connection to the trail that seemed to be open. In some places, the path was steep, in others it was flooded with water from the levada. Basically, nothing that couldn't be overcome. About 1 kilometer before the end, several fallen trees blocked our path. It was risky to even touch them because they could pull us into the valley. So we decided to retreat and tried to get to the road via the nearest passable slope. We managed to do so quite quickly.

Za nedlouho jsme našli přípojku na stezku, která se zdála být funkční. Místy byla cesta v prudkém svahu, jinde zase zaplavena vodou z levády. V podstatě nic co by se nedalo překonat. Až asi 1 kilometr před koncem nám cestu přehradilo několik padlých stromů. Kterých bylo riskantní se jen dotknout, protože by nás mohly stáhnout do údolí. A tak jsme zvolili ústup zpět a v nejbližší schůdné stráni jsme se pokusili dostat na silnici. Což se i docela rychle povedlo.

As the sun was setting, we arrived in the village of Lamaceiros. There, we came across a small shop with a bar in a garage. We had a decent tasting of passion fruit ponchos. We were glad when we stumbled through the village to a nearby campsite.

Se zapadajícím sluncem jsme se dostali do vesničky Lamaceiros. Kde se nám do cesty postavil obchůdek s malým barem v garáži. Proběhla slušná ochutnávka marakujových ponč. Že jsme byli rádi, když jsme se skrze vesnici dopotáceli na nedaleké tábořiště.

The next day, the plan was to walk to the town of Porto Moniz. It was a 400-meter descent from the campsite. So definitely not pleasant for the feet. We arrived in town around noon. And we were in for a big disappointment, because there is nothing in the town except a small fort and natural swimming pools.

Další den, byl plán dojít do města Porto Moniz. Z tábořiště to bylo klesání 400 metrů. Takže rozhodně nic příjemného na nohy. Do města jsme se dostali kolem poledne. A čekalo nás velké zklamání, protože ve městě kromě malé pevnosti a přírodních koupacích bazénků nic není.

It was disappointing that there was nothing to do in the city. It turned into a classic beer and poncho drinking session. Here we discovered another model. This time a Fisherman poncho. Which consists of rum, lemon, and a little honey. The guys refused to walk to the next destination, so we took a Mercedes taxi to Fanal Hill.

Zklamáním, že ve městě není co dělat. Se zvrhl v klasickou pitku piv a ponč. Zde jsme objevili další model. Tentokrát pončo rybářské. Které je složeno z rumu, citronu a trošičky medu. Kluci odmítli jít do další destinace pěšky a tak následoval taxi přesun vozem značky Mercedes na kopec Fanal.

Map link to Mapy.com - Day 6 and 7

The night was absolutely terrible. Not only because of the amount of rum we drank. Maybe it wasn't even that much, considering what was happening on the hill. Strong winds, torrential rain, problems with our colleagues' accommodation. But also with the surrounding tents. It was only in the early hours of the morning that the weather calmed down and I got some sleep. And after sunrise, I set off for the misty forest of Fanal.

Noc byla naprosto strašná. Nejen díky množství rumu, které jsme vypili. Možná ho bylo i málo, vzhledem k tomu co se na kopci dělo. Silní vítr, provazy deště, problémy mých kolegů s ubytování. Ale i okolních stanujících. Teprve nad ránem se počasí uklidnilo a tak jsem se trochu vyspal. A lehce po východu slunce jsem se vydal do mlžného lesa Fanal.

When I returned, the other team members began to crawl out of their sleeping bags. Some of them were not in the mood to talk. After a while, I found out why. The 80% rum that was supposed to last us for several more days had disappeared. Despite the complications, we managed to set off on our journey through the foggy and sometimes rainy rainforest.

Když jsem se vrátil, začali ze svých pelechů lézt i ostatní členové týmu. Některým nebylo vůbec do řeči. Po chvíli jsem zjistil proč. Protože zmizel 80 procentní rum, který měl být na několik dalších dní. I přes komplikace se nám podařilo se vydat na cestu skrze mlžný a místy deštivý prales.

When we reached the ridge, it looked like the weather was improving as the clouds began to break. But not for long. It started raining extremely hard, and precisely in the places where there was the highest concentration of tourists who had set off with guides to the waterfall valley. The journey along this trail was absolutely terrifying. Hundreds of people in unsuitable footwear, even old people on crutches, and then the downpour. The average speed was just under 1 km/h. In this situation, I couldn't even take pictures. Or I wasn't even in the mood for it.

Když jsme se dostali na hřeben. Vypadalo to, že se počasí umoudří, když se oblačnost začala protrhávat. Ale né na dlouho. Začalo pršet naprosto extrémně. A to zrovna v místech kde byla největší koncentrace turistů, kteří vyrazili s průvodci do údolí vodopádů. Cesta touto stezkou byla naprosto strašná. Stovky lidí v nevyhovující obuvi, dokonce starci o berlích a do toho průtrž mračen. Průměrná rychlost byla něco pod 1km/h. V této situaci jsem nemohl ani fotit. Nebo jsem na to neměl ani náladu.

After we reached the tunnel that led through the mountain, we all calmed down somehow. On the other side, sunny weather awaited us, with no rain. Everyone hurried down the hill, in the hope that we would find an open restaurant that we had passed a few days earlier. It was open. We ordered beef Espetada. It was absolutely fabulous, especially after a terrifying night and an even worse day. After an early dinner, we headed for a shelter under a nearby hydroelectric power station. There we spent another night on the island.

Po té co jsme se dostali k tunelu, který vedl skrze horu. Jsme se všichni uklidnili. A na druhá straně nás čekalo počasí se sluncem a bez deště. Všichni pospíchali dolů z kopce s vidinou možné otevřené restaurace, kterou jsme minuli pár dní zpět. Bylo otevřeno. Objednali jsme si hovězí Espetada. Která byla naprosto famózní, hlavně po děsivé noci a ještě horším dni. Po brzké večeři jsme zamířili k přístřešku, který byl pod nedalekou vodní elektrárnou. Kde jsme přečkali další noc na ostrově.

Full map link to Mapy.com from Day 8-9

I'd rather not go into detail about my last day on the island, because I don't really remember much of what happened. The photos will probably suffice. On the day of departure, another surprise awaited me. When I wanted to book my flight, I found out that I had a ticket for January 31 instead of December 31. This is a strange error in airline systems, where when you buy a return ticket, it automatically sets the return date for the following month. Especially at the end of the month. So I had to buy a new ticket for December 31, 2024. Fortunately, there was still room on the flight the boys were taking. So I got home. It was only after I returned that I found out how much this trip actually cost me. And I have to say that it was the most expensive vacation of my entire life. On the other hand, I gained some life experiences here that I will never forget. See you on the next adventure.

Poslední den na ostrově radši nebudu podrobněji rozebírat, protože co se dělo si rozhodně moc nepamatuji. Fotky budou asi stačit. V den odletu mě čekalo ještě jedno překvapení. Když jsem si chtěl booknout let. Zjistil jsem, že mám letenku na 31.1. místo na 31.12. Což je nějaká zvláštní chyba v systémech leteckých společností, že automaticky při koupi zpáteční letenky hodí návrat na další měsíc. Obzvlášť na konci měsíce. Takže jsem si musel koupit novou letenku na 31.12.2024. Naštěstí bylo místo ještě v letu, kterým letěli kluci. Takže jsem se dostal domů. Teprve po návratu jsem zjistil, kolik mě tento výlet vlastně stál. A musím říci, že to byla moje nejdražší dovolená za celý můj život. Na druhou stranu jsme zde dostal několik životních zkušeností na které nikdy nezapomenu. U dalšího dobrodružství ahoj.